čtvrtek 10. srpna 2017

Starosti se zařizováním domu snů III. - co se povedlo, nepovedlo a jak dál

Byla jsem naivní. Naivní romantická optimistka, která si myslela, že nastěhováním do domu všechny útrapy a starosti končí a nastane jen užívání. Omyl. Nastěhováním to teprve začíná.




Dokud v domě nebydlíte, těšíte se na stěhování, představujete si, jaké to bude a tlačí vás snad jen čas. Po nastěhování na vás začne tlačit realita. Každý den po probuzení až do usnutí na každém rohu narážíte na chybějící lišty, žárovky místo stylového osvětlení, prázdná místa místo nábytku, hromady věcí, které nemáte kam uložit a další známky toho, že před sebou máte stále plno práce, starostí a hodin vybírání a rozhodování. A co teprve při pohledu z okna. Zahrada připomíná měsíční krajinu a je snad lepší se ven ani nedívat.

Ale aby dnešní článek nevyzněl příliš negativně, přestěhováním do domu jsme samozřejmě získali. Mnohem více prostoru, světla, nové sousedy a v neposlední řadě také myčku a sušičku, což jsou mé nové velké kámošky a nechápu, jak jsem bez nich mohla žít.

V domě bydlíme už 4 měsíce a je načase dům, nebo alespoň některé jeho části, zhodnotit. Sepsat vlastně takovou recenzi, která by vám mohla pomoc s rozhodováním při zařizování vašeho domu nebo bytu.

Čím bych začala. Tak třeba výběrem nábytku. Velkou část nábytku, jako jsou vestavěné skříně, si necháváme vyrábět na míru. Ostatní nábytek jsme se rozhodli pořídit ve standardních obchodech typu Ikea nebo Sconto. Kamarádka mi však doporučila polský řetězec Agata meble a rozplývala se nad nabídkou, která se u nás v obchodech nevidí. Měla pravdu. V Agata meble najdete opravdu mnohem větší výběr než v našich obchodech. Koupili jsme tam rohovou sedací soupravu v neutrální tmavě šedé barvě, žluté křeslo s podnožkou, černé koženkové čalouněné židle k jídelnímu stolu a dvě černé koženkové barovky k ostrůvku v kuchyni. Nábytek jsme si nechali přivést. V Agata máme vyhlédnuté i dětské pokojíky.

Určitě musím zmínit i podlahu. Výběr podlahy byl pro nás velkým oříškem. Přece jen, podlaha se mění těžko, takže jsme si chtěli být stoprocentně jisti, že nám bude dokonale vyhovovat. Dlouhé váhání se vyplatilo, protože podlaha je pro nás perfektní a do našeho domu se skvěle hodí. Ze všech možných materiálů jsme vybrali vinyl kvůli podlahovému topení i odolnosti. Povrch není hladký, ale mírně strukturovaný, proto vypadá podlaha přirozeně, neleskne se a už několik lidí tipovalo, že jde o pravé dřevo. Odstín jsme zvažovali dlouho, já jsem chtěla spíš tmavší, manžel se držel víc světlých barev, nakonec jsme se dostali až k přírodnímu dubu. Podlaha je praktická i na údržbu a i když to s úklidem moc nepřeháním, nepřipomíná mi to do očí bijícími drobky. Na první pohled se na ní všechno ztratí.

Zatím podlahu vytírám mopem Vileda, jde to celkem snadno a rychle, ale samozřejmě uvažuji o ulehčení práce v podobě robotického mopu. Tímto nenápadně naznačuji, že bych nebyla proti otestovat nějakého vytíracího robůtka :-).

A přesouvám se do kuchyně. O barvě linky jsme nemuseli moc přemýšlet. Bílá byla jasnou volbou, pouze úzké vrchní skříňky jsou v dubovém dekoru. Za linkou jsme si nechali nalepit sklo. Všechny povrchy jsou nenáročné na údržbu.  

Výhrady mám ke chromovaným úchytkám. Jde na nich vidět každý otisk prstu a mohla bych je tak leštit denně, aby vypadaly k světu. A to se mi samozřejmě nechce, takže jsou umatlané a nevypadá to dobře. Příště bych určitě volila úchytky broušené. Také si nejsem jistá volbou dřezu. Máme tmavý grafitový dřez značky Franke. I když se ho snažím udržovat a pravidelně čistit, vodní kámen je prevít a na dřezu tvoří fleky. Možná by byl vhodnější dřez ve světlejší barvě.


Nechám vás nahlédnout i do naší koupelny, kterou nám navrhl architekt podle našich představ. Jde o jednoduchou kombinaci přírodního kamene, který doplňují bílé velkoformátové keramické obklady. Moc se mi líbí římsa nad umyvadlem, pro kterou jsme se inspirovali v několika moderních hotelových pokojích. Pod umyvadlem a po jedné straně zrcadla jsou úložné prostory, které ukrývají všechny kosmetické nezbytnosti. Na římse mám jen sbírku parfémů.

Interiér domu potřebuje stále doladit, ale bydlet už můžeme, máme na čem spát a funguje vše, co fungovat má. Bohužel úplně jinak je na tom naše zahrada. Jemně řečeno, je ve velmi neútěšném stavu. Vlastně bych ji ani zahradou nazývat neměla, protože se zahradou zatím nic společného nemá. V jedné z hromad hlíny se mi daří pěstovat šest rostlin brambor, ale to je vše. Všude jinde je jen hlína a kamení nebo plevel. Ideální by bylo upravovat zahradu zároveň se stavbou domu, ale v ideálním světě nežijeme a je úplně běžné, že na zahradu příjde řada až po nastěhování.

Naštěstí máme terasu, na které můžeme být, když je venku hezky, grilovat a v truhlících a květináčích provádět první zahradnické pokusy. Největší úspěchy jsem zaznamenala s bylinkami, kterým se krásně daří. Za menší oslavu by stály i rajčata, která dozrávají na několika keřících, i když se původně zdálo, že uschnou. Vypěstovala jsem i trochu jahod, hrášku a cibulek. Nejvíc jsem však zvědavá na úrodu brambor.


V pěstování jsem objevila zálibu a každodenní zalévání mi vůbec nevadí. Líbí se mi pozorovat, jak rostliny rostou a plody se zvětšují a zrají každým dnem. V článku, který jsem zveřejnila asi před rokem, jsem psala o permakulturní zahradě, která je přirozená a přírodní, bez velkých zásahů člověka. Tento směr se mí líbí pořád stejně. Ani taková zahrada ale není bez práce. Vyžaduje hodně pozorování, co kterým rostlinám v jaké části zahrady vyhovuje, a co jim naopak nesvědčí. Z počátku je to taková metoda pokus-omyl a bude tomu asi odpovídat i úroda. Za zkoušku to ale rozhodně stojí.

Ve zmíněném článku píšu o pracovním oblečení pro děti a manžela, ale teď vidím, že parádní pracovní kalhoty bych si zasloužila v prvé řadě já, protože to vypadá, že zahradničení bude hlavně moje doména, tak ať při okopávání záhonků vypadám k světu. Takové kalhoty musí být i velmi praktické. Mají spoustu kapes na všechny nezbytnosti a člověk se v nich nebojí padnout na kolena do hlíny.

To nejsem já, ale paní z webu Engelbert Strauss. Určitě by mi tyto kalhoty ale slušely stejně :-)

Doufám, že na vás z tohoto textu nepadla deprese, ale prostě přiznávám, že stavba a zařizování domu je velké sousto, sebere hodně sil a energie.

Máte někdo zkušenosti se stavbou, přestavbou, rekonstrukcí nebo něčím podobným? Jak jste vše zvládli? 


*článek obsahuje sponzorovaný odkaz


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...