úterý 30. dubna 2013

Mandlové pleťové mléko Yves Rocher

V létě je spotřeba tělových mazátek vždy vyšší. Přece jen pokožka dostává zabrat při opalování, ale taky chceme, aby třeba nožky vypadaly v krátké sukni dobře. Takže je potřeba něco výživného, ale přitom lehkého, s jemnou parfemací. A takové je tělové mléko Yves Rocher. Poprvé jsem ho dostala zdarma jako vzorek. A protože je opravdu dobré, koupila jsem plné balení.




Mléko se dobře vtírá do pokožky, kterou hydratuje a nezanechává lepkavý pocit. Voní jemně po hořkých mandlích. Je určeno pro suchou pokožku, kterou já mám. Ale protože není mastné, věřím, že bude skvělé i pro ostatní typy.

Na stránkách Yves Rocher se na něj můžete podívat zde. Stojí 229 Kč (200 ml), ale dá se sehnat i ve slevě. Pokud ješte nemáte členskou kartu Yves Rocher, tak uvažujte o jejím zřízení. Nejen že sbíráte body za každý nákup, ale budete dostávat i letáčky se slevama a dárkama za nákup, což konkrétně na mě funguje perfektně a s každým letáčkem peláším do YR:-)

Nakupuju tedy jen v kamenných prodejnách, ale v eshopu jsem teď narazila na tyto limitky a moc mne zaujaly.




































Jaká tělová mléka používáte? Máte taky rádi Yves Rocher?


pondělí 29. dubna 2013

Nebojíte se plnit si své sny?

Nedávno jsem si povídala s jedním člověkem a musela jsem pak přemýšlet nad zajímavou věcí. A to, jakým způsobem se v životě rozhodujeme a jak si dokážeme plnit svá přání.

Nemyslím teď drahá auta nebo cesty kolem světa, ale věci běžného života. Třeba nákup nových šatů. Na první pohled dokonalé krásné bílé šatičky úžasného střihu. Ale bílá je nepraktická, budou hned špinavé, a nejsou moc odvážné? A tak nakonec výběr padne na šaty béžové, obyčejnější, nevýraznější a praktičtější. A to samé se děje při výběru nového křesla, povlečení, školy, zaměstnání a třeba i partnera. 

Vždy nezvolíme to, co skutečně chceme. Ale rozhodneme se pro průměrnou osvědčenou variantu, všeobecně pokládanou za dobrou. Dáme na "dobře" míněné rady našeho okolí nebo, a to je ta horší verze, od plnění svých snů se dokážeme odradit sami, bez cití pomoci. Neděláme tak vyloženě špatná rozhodnutí, ale vyhýbáme se tomu, co je pro nás nejlepší. Je to nedostatkem sebevědomí? Nedůvěra ve schopnost si své touhy splnit? Myslíme si, že jsou naše přání až moc velkolepá, výstřední a nedosažitelná?

A jak se rozhoduji já? Jdu si za svým ideálem  nebo volím uspokojivý průměr? Mám tendenci být ten druhý typ, ale bojuju s tím, většinou úspěšně, a dělá mi to radost:-)  A co vy?


neděle 28. dubna 2013

Skvělé kokosovo-banánové sušenky z ovesných vloček

Už dlouho jsem chtěla upéct domácí sušenky z ovesných vloček, ale nenašla jsem recept, který by se mi líbil. Tak jsem zkusila vymyslet vlastní a vyšlo to hned na poprvé! A proč si myslím, že se mi povedly? Dala jsem je ochutnat více lidem a všichni je pochválili. Ale to pro mě není tak úplně směrodatné. Protože málokdo umí říct: "Fuj, to je ale blivajz!". Hlavní je vždy to, jak se můj výtvor rychle sní. No a po těchto placičkách se zaprášilo. Příště je budu dělat rovnou ze dvou dávek. Recept je úplně jednoduchý a rychlý.


Ingredience (množství na dva plechy)
1 hrnek ovesných vloček
1/2 hrnku polohrubé mouky
1/2 hrnku mletého cukru (může být i méně pro dietnější verzi)
1/2 hrnku strouhaného kokosu
1 banán
1 vejce
2 lžíce medu
2 lžíce másla


Postup: 
Smícháme ovesné vločky, mouku, cukr a kokos. Přidáme rozmačkaný banán, vmícháme vajíčko, tekutý /rozpuštěný/ med a máslo (mírně povolené v mikrovlnce). Vše dobře promícháme a necháme chvíli odpočinout. Pak je těsto méně lepkavé. Připravíme si na plech pečící papír. Lžičkou odebíráme kousky těsta, tvarujeme kuličky a ty zmáčkeneme na plechu do tvaru placičky. Pečeme na cca 170 C, dokud nejsou od spodu nahnědlé a zvrchu zlatavé. Po vytáhnutí placičky raději hned přendáme na talíř, aby se k papíru nepřilepily.

Ať se podaří!


sobota 27. dubna 2013

Kavárničkový povaleč

Sezóna venkovních zahrádek je tady, hurá! Dobrá káva, dortík, posezení venku a ke štěstí mi nic nechybí. Jsem kavárenským povalečem, ale spíš jen z povahy. Když už se ale občas někde usadím, tak si to užívám. Taková forma relaxace. Jako by se zastavil čas a jen plynul kolem mě. Jen pozoruju dění kolem a upíjím a ujídám něco dobrého. 

Jedna z mých oblíbených kaváren je v Rožnově pod Radhoštěm a jmenuje se, to by asi nikdo nečekal, Rožnovská kavárnička. Nejen že dělají skvělou kávu, ale mají i výborné dortíky a zákusky. Nepopsatelně výborné.

 Čokoládový dort s malinama - vrchol blaha:-)

 Ženšenová káva - voní po karamelu.

 Dá se sedět venku i vevnitř.



Máte svoji oblíbenou kavárnu? Sedíte rádi v létě venku?


čtvrtek 25. dubna 2013

30 day squat challenge aneb Dřepová výzva

Když jsem slyšela slovo dřepy, vzpoměla jsem si na hodiny tělocviku na základce. Hrozná otrava. A v tomto se nic nezměnilo, dřepy jsou otrava i dnes. Ale jedno se jim upřít nedá, mají velmi pozitivní vliv na zadek a stehna. Takže když mi kámoška řekla o dřepové výzvě, musela jsem se zapojit taky. A o co se jedná? Jednoduše řečeno, děláte dřepy do zblbnutí, ale za pevný zadek to stojí. Obzvlášť, když se blíží plavková sezóna.


Dřepy jsou jednoduché a nezaberou moc času. Takže výmluva "Na cvičení nemám čas." tady neobstojí. Cvičí se třicet dnů a každý den se počet dřepů zvyšuje. A aby zadeček nevypustil duši, dostane i pár dní oddechu. Stačí se držet tohoto rozpisu. 



Počet dřepů

Počet dřepů

Počet dřepů
Den 1
50
Den 11
110
Den 21
180
Den 2
55
Den 12
pauza
Den 22
185
Den 3
60
Den 13
130
Den 23
190
Den 4
pauza
Den 14
135
Den 24
pauza
Den 5
70
Den 15
140
Den 25
220
Den 6
75
Den 16
pauza
Den 26
225
Den 7
80
Den 17
150
Den 27
230
Den 8
pauza
Den 18
155
Den 28
Pauza
Den 9
100
Den 19
160
Den 29
240
Den 10
105
Den 20
pauza
Den 30
250


Tady je pár tipů, jak dřepovat správně:
  • záda musí být rovná
  • nohy v podřepu drží pravý úhel
  • ruce máme před sebou
  • dýchání - dolů nádech, nahoru výdech
  • po cvičení se protáhněte

 

Zjistila jsem, že není dřep, jako dřep. Variant je víc a při každé se zapojují trochu jiné svaly. Pokud budou při dřepu špičky chodidel směřovat dopředu, posiluje se zadek, pokud do boku, pak se posilují boky. Čím širší rozkročení nohou, tím se víc zapojují stehna. Při dřepech určitě ucítíte, které svaly právě pracují a podle toho můžete dřepy přizpůsobit.

Já jsem v dřepování někde uprostřed. Zatím nemůžu mluvit o velkých výsledcích, ale zdá se mi, že mám zadek opravdu trochu pevnější. Jsem si jistá, že dřepy prostě musí musculus gluteus maximus neboli velký sval hýžďový posílit. Tak jako třeba chůze do schodů nebo turistika. Takže chci dřepovou výzvu dotáhnout do konce a pak si dát občas několik dřepů, na udržení kondice mých zadních partií. A taky abych nemusela nosit tohle:-)

Dřepy se dají kombinovat i s jiným cvičením, právě díky jejich časové nenáročnosti. Já cvičím ještě 30 day shred a zvládnout se to dá.

Tak co, zapojíte se a pokoříte dřepovou výzvu?


středa 24. dubna 2013

V záplavě květů

Dnes jsem původně měla v plánu napsat o něčem jiném, ale protože před pár dny vykvetly sakury, musela jsem dnešní článek věnovat jim. Jsou tak nádherné. Květy bohužel rychle opadají, tak jsem se rozhodla jejich krásu zachovat tady:-) Snad se vám budou líbit stejně jako mě. Jaro je nádherné!

  ...vypadají jako cukrová vata...

...na pozadí modré oblohy...


...se jim málo co vyrovná...


Taky milujete rozkvetlé sakury?


pondělí 22. dubna 2013

Rudé drápky s Miss Sporty

Musím na sebe prozradit, že si nehty nelakuju. Ale změna je život a já jsem se do toho vrzhla po hlavě a rovnou rudě!

Od lakování mě vždy odrazovala ta krátká výdrž laků. Nehty se začnou loupat, odlakovač třeba hned není po ruce a nevypadá to dobře. Ale viděla jsem tento lak od Miss sporty, který slibuje vydržet na nehtech 7 dní, tak jsem ho musela otestovat. Naposled jsem zkoušela lak od E.l.f. a ten na nehtech nevydřžel v pěkném stavu ani 12 hodin.


Zkrátila jsem si nehty na co pro mě nejkratší možnou délku, protože to se mi právě líbí, tmavý lak na krátkých nehtech. Musela jsem nanést tři vrstvy, aby vznikl opravdu hezký jednolitý povrch. Lak se na nehtech krásně leskne a myslím, že vypadá moc dobře.



A jak to tedy dopadlo s tou slibovanou výdrží? V přijatelném stavu lak vydržel tři dny, což si myslím, že je dobrý výsledek. Pak se začaly špičky nehtů šoupat, ale lak se neloupal a nepraskal, tak jak to znám u jiných výrobků. Takže podle mě je tento lak opravdu dobrý a uvažuji o pořízení dalšího odstínu.

Odstín má číslo 151 a ve skutečnosti je trochu tmavší. Lak stál kolem 40 Kč, což je skvělá cena.

Líbí se vám výrazné barvy laků? Jakým dáváte přednost?


sobota 20. dubna 2013

Zdravá pohanka na nezdravý způsob

Tentokrát bych ráda představila můj oblíbený recept na jednoduché, rychlé a dobré jídlo - pohanku se slaninou, cibulkou a sýrem. "Pohanka je významným zdrojem rutinu, který léčí problémy s cévami, hemoroidy i křečovými žilami. Vhodná je také pro psychicky a fyzicky namáhané osoby. Posiluje imunitu a využívá se i při detoxikaci." zdroj: Wikipedie


Ingredience (pro dvě osoby): hrnek loupané pohanky, jedna větší cibule, 10 dkg slaniny, strouhaný sýr, (sůl), olej

Postup: Pohanku nasypu do síta a propláchnu horkou vodou, dám do hrnce a zaleju 1,5 hrnkem vody. Vařím asi 10 minut a nechám půl hodiny odstát, čímž se do pohanky vsákne přebytek vody.

Mězitím si nakrájím cibuli a slaninu a dám na pánev, na které jsem rozehřála olej. Je dobré dát oleje víc, tak nebude jídlo suché. Za občasného míchání smažím do sklovata nebo do zlatova, jak kdo má rád:-) Můžete trochu přisolit, ale já solím málo, takže sůl nedávám, slaná už je slanina.

Teď už jen nandám pohanku na talíř, přidám slaninu s cibulkou a posypu nastrouhaným sýrem.

Takto vypadá pohanka před vařením.

Věřím, že vám bude chutnat. Hezký víkend!


pátek 19. dubna 2013

Moje mezigalaktické řízení auta

Jednou z mých velkých slabých stránek je to, že neumím řídit auto. Řidičák jsem si dělala hned v osmnácti. Myslím, že mi ho tehdy dali omylem. Ze závěrečných testů si pamatuju jen dlouhou rovnou cestu, zabočení doprava a zastavení, konec. 

Zkoušela jsem řídit několikrát, ale prostě za volantem se cítím tak, jako bych řídila vesmírnou loď, řítící se rychlostí světla ve čtyřrozměrném časoprostoru soustavně napadanou jinou mimozemskou civilizací a rojem meteoritů k tomu. Při vjetí do křižovatky se tento stav ještě násobně zhoršuje, no tak si to zkuste přestavit. Přecházím do paralyzovaného stavu a končím.

zdroj: www.starwarsreport.com
Moje historie řízení auta je krátká, ale bohužel léta se táhnoucí. Začlo to vyzvednutím řidičáku v doprovodu mého tatínka. Já plná nadšení, tatínek pln znechucení z mé začátečnické hrůzojízdy. Cesta zkončila slzama a zapřísaháním, že už nikdy na místo řidiče nesednu. Pak jsem to ještě párkrát zkoušela s maminkou, která mi ukazovala názorně, jak řídí ona a tehdy jsme zkončily i s autem v příkopu, ale o tom třeba jindy. Na vysoké jsem měla brigádu v baru. Pracovala jsem v noci a nebyla jiná možnost, než do práce jezdit autem. Kupodivu mi to šlo dobře. Cestu večer tam jsem nějak zvládla a noční návrat jsem si vyloženě užívala, protože na cestách bylo moje auto jediné. Tehdy jsem byla poprvné a naposledy královna silnic. Pak brigáda zkončila, já se později přestěhovala do města a zase nebyl důvod jezdit. Později jsem se opět vrátila k volantu s mým mužem, který mě všemožně podporoval. Měli jsme tehdy starší auto, které jsem se nebála odřít, takže jsem zase párkrát řídila. Pak přišlo přestěhování do Brna a to byl konec. Zaplatila jsem si několik kondičních jízd, při jedné z nich jsem málem vlítla pod šalinu (od té doby je fakt nemám ráda), a nejezdím. Už ani nevím, na které straně je brzda. 

Ale věřím, že jednou řídit začnu a budu dobrá řidička... až se přestěhuju do americké pouště, kde jsou široké prázdné cesty, až budu mít svoje malé staré předem odřené auto, až bude na cestách menší provoz, až budu nucena jezdit, nejlépe v noci... Bylo by fajn nebýt závislá na jiném řidiči a zajet si autem třeba na nákupy. Tak jednou určitě!

Jak jste na tom s řízením vy? Je to taková věda nebo to jen mě chybí v mozku nějaké buňky pro řízení auta?


středa 17. dubna 2013

Pro co skočit do TALLY WEIJL

Ještě do nedávna jsem značku Tally Weijl přehlížela, ale poslední dobou se zařadila k mým oblíbeným obchodům. Dají se tam sehnat opravdu zajímavé kousky. Úžasné šatičky, halenky, denimové kousky, vše v krásných barvách a za slušné ceny.

Při poslední návštěvě jsem si odnesla tento růžově neónový top, který jsem měla původně v plánu nosit jen při cvičení. Ale nakonec ho využiju mnohem více. Je mírně vystužený, takže se dá vzít místo podprsenky. Vypadá skvěle třeba pod černým trikem, tak aby koukal ven, aby byla vidět ta růžová. A nosí se vážně moc příjemně. V TW mají tyhle topy i v jiných barvách, myslím neonově žluté nebo zelené. A i jiné neónové věcičky. Top mě vyšel na 219 Kč.

A druhým úlovkem byly tyto super úzké kalhoty. Paradoxně nemám ráda, když mám na sobě kalhoty upnuté tak, že vypadají skoro jako legíny, takže jsem je vzala ve velikosti 42, s tím, že na nich musím mít pásek. Jsou teď moje nejoblíbenější, protože myslím, že vypadají dobře a taky se v nich dobře cítím, materiál je skvělý. Mají je tam ještě v mnoha dalších barvách, tak mám nutkání si ještě jedny pořídit. Stály 499 Kč.


Stalo se vám někdy, že jste se v kabince nasoukaly do úzkých šatů, ze kterých jste se pak nemohly dostat ven? Já jsem to zažila právě v Tally. Oblíknout si je šlo dobře, ale musely se na mě nějak zázračně srazit, protože jsem je ze sebe nemohla dostat. Zůstala jsem s rukama nad hlavou a snažila jsem se je, pohyby napodobující housenku, svléknout. Bála jsem se, že je roztrhnu. Už jsem chtěla volat o pomoc, ale nakonec se mi podařilo dostat se z jejich spárů. Tak zničená jsem už dlouho nebyla. Nákupy oblečení jsou někdy fakt nároční aktivita:-)


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...